rok 2016 / Amerika I - swamp

10. listopadu 2018 v 12:46 | MAKY.OREL |  Fotografie
Florida a Geogria
Fotoaparát: Nikon Coolpix P610 / surové nebo občas úprava v Adobe PS CS6

Znáte ten pocit, když si plníte sny druhých lidí? Můj táta měl sen, že uvidí pořádnou bažinu - opravdový Americký swamp. A tak si to splnil a my přeletěli oceán. Tohle je jedno z asi nejbrutálnějších dobrodružství, jaké jsem zažila. Nikoli nějakým nepohodlím a cestovatelským extrémem, ale svými podmínkami a především tím, kam jsme se to vlastně dostali. Ale změna je život, vyměnili jsme tak Evropu za "státy". Amerika je pro někoho země zaslíbená, pro někoho obraz západního konzumu v celé kráse. Pro mě je to jen další kus planety, který je místy víc zvrácený, než kolik jste ochotni přijmout. Na druhou stranu je to taky úžasná civilizovaná krajina plná úžasných věcí a lidí a její krásy jsou opravdu něco neuvěřitelného, co nemá na našem kontinentě téměř obdoby.
První díl fotek je pořízený na Okefenokee swamp alias bažiny Okefenokee. Jedná se o naprosto úžasnou chráněnou oblast na naše poměry neuvěřitelné rozlohy se zákazem lovu všech divokých zvířat. Nachází se na jižní hranici státu Georgia, část parku zasahuje do severního cípu Floridy. V zásadě jde o zcela podmáčenou a velmi řídce, či spíš téměř vůbec osídlenou oblast. Vně parku je pár větších měst, které spíš působí jako vesnice a největší vymožeností je pošta. Jedním z nich je třeba Fargo, kolem kterého se vinou záhyby slavné a překrásné Suwannee river.





Okefenokee je domovem spousty fantastických tvorů - jedním je třeba Okefenokee Joe a pak jsou to hlavně aligátoři. Jo, hodně aligátorů... Jsou všude, nebojí se, ale vy byste měli mít minimálně respekt. Chodí tu po kempu medvědi, rysi, pásovci, veverky, želvy chodí klást vejce a nad hlavou krouží supi, orlovci i káňata. Na zmáčeném prádle pod palmami se vám vyhřívají rozličné druhy anolisů a všude po keřích jsou pavouci větší než vaše dlaň. Je to místo děsivé a přitom krásné. A celé ho můžete projet v pohodlí vypůjčené kánoe po říčních kanálech lemujících bažinu. Jestli je to ráj? Určitě, minimálně pro komáry...
Co je nutné podotknout - kopytníci zde všudypřítomní nejsou srnci, ale jelenci (white-tailed deer...). Je to nádherné zvířátko. Znáte Bambiho? Tak to je on. Mají zespodu bílý ocas, který slouží při zdvyžení jako výstraha stádu. Mají nádherné obrovské uši a oči. A chodí kolem stanů i s mláďaty. Což je sranda, protože si od lidí drží odstup a nejsou nijak nebezpeční. Podobně rysové (bobcat), které jsou v oblasti Floridy spíše malého vzrůstu, mají hlavně soumračnou nebo noční aktivitu a lidem se snaží vyhýbat. Jiná prča je medvěd a na swampu je jich překvapivě hodně. Baribal neboli medvěd černý (black bear) je tu běžnou součástí fauny a jako každý správný medvěd blízko civilizace je celkem nebojácný až přidrzlý. Potkali jsme asi roční mládě a řeknu vám, že jsem z toho bobka měla asi tak stokrát větší respekt, než z vtíravých aligátorů.
Problém těhle chlupáčů není tak v objemu, jako spíš síle a nevypočítavosti. Roční mládě stojící na zadních je větší než dospělý člověk, jediná facka jeho tlapou a ležíte na zemi alespoň v bezvědomí. Medvědi jsou tichá stvoření s omezenou obličejovou mimikou. Navíc působí trochu nemotorně. Pokud je potkáte, držte si odstup nejméně desítky metrů a nedívejte se jim zpříma do očí. A když vám přijdou večer ke stanu, protože jim voní vaše večeře na vařiči... Tak buď fakt odejděte opatrně beze spěchu a čelem k medvědovi, nebo zalezte do zamčeného auta. Nebo... jako moji rodiče dle vzoru z Taterských povídaček začněte na medvěda hluboce řvát a zvedněte při tom ruce. On fakt uteče... když máte teda máti, která se rozhodla, že se své večeře nevzdá. Méďa to po chvíli pochopil.







O nic menší sranda je s aligátory. Platí všude přísný zákaz krmení - ostatně pokud jste trochu při smyslech, aligátora krmit fakt nepůjdete. Ani není radno se k němu přibližovat na víc jak několik metrů, dovedou být dost rychlí i mimo vodu. Ostatně je s nimi ta potíž, že jsou překvapivě zvědaví a přiblíží se sami. Když plujete swampem na kánoi, tak začnou vyplouvat od břehů a zamíří přímo k vám. Těsně u lodi se pak potopí. Je to dost nebezpečné, protože aligátor dokáže samozřejmě převrátit loď, pokud by chtěl. Ani jednou nás však nijak neohrozili, zvědaví jsou ale neuvěřitelně.
Kromě plazů a savců je swamp plný ptáků. Nejhojnější jsou tu různé druhy volavek, přičemž jim vzdáleně příbuzná je anhinga (což není ta věc na fotce nahoře). Jedná se o ptáka nejblížšího rodokmenem ke kormoránům, který rád plave a potápí se, nicméně nemá dostatečnou ochranu peří, takže při každém výletu do vody beznadějně promokne. Anhingy tak můžete potkat všude na Floridě, jak sedí s roztaženými křídly u cest podél vodních kanálů a snaživě se suší. Mají anatomicky zajímavě stavěný krk, který jim umožňuje velmi rychlý harpunovitý pohyb určený k lovu ryb napichováním na zobák. Je to umění, protože když rybu napíchnete, nemůžete ji sežrat. Musíte ji nejprve vyhodit nad sebe a poté opět chytit do otevřeného zobáku a spolknout. Anhinga tak nikdy nemá i při úspěšném lovu zcela jistotu, že se i nažere. Jelikož zrovna anhingy, jsem trochu minula, je tu jen zástup několika druhů pravých volavek.









Jízda po swampu je bez problému - jsou zde půjčovny lodí a značené cesty. Pokud jste alespoň jednou v životě trochu pádlovali, zvládnete to bez problému. Vesty si oblečte a mapu radši s sebou! Psychicky se připravte na pavouky. Co mě překvapilo, že na swampu není tolik obojživelníků, kolik bych asi čekala. Je to ale pravděpodobně dost ovlivněné teplotou a roční období tu vzhledem k aktivitě všech zvířat hraje dost roli.
Zimní měsíce nahrávají aligátorům, protože jsou zmrzlí a vylézají se vyhřívat ven z vody na padlé kmeny. Dají se tak lépe fotit a drží se dál od lodí. Stejné je to s želvami, které v tomto období tvoří s aligátory na březích až komické skupiny. V létě se všechno živé stahuje do vody, která ochlazuje. V Okefenokee jsou pařáky - vyšší vlhkost a teploty nejdou ve dne obvykle pod třicet. Jih Ameriky sice není poušť, ale jsou to rozpálené tropy. V noci spíte vpodstatě v pokojové teplotě i více stupních. Léto je tak nepříjemné období a zimní měsíce jsou zase poměrně chladné na stanování na swampu, ačkoli dá se to docela dobře zvládnout. Plusem léta i zimy je menší turistický ruch v těhle oblastech, nikde prostě nikdo není. Co z toho? Na jih USA vyražte na podzim, pokud tam chcete být sami tak kdykoli jindy...
Užít si na amerických swampech můžete atmosféru pravěku s magickými stromy rodu Tisovec, které se tyčí do výše nad mělkou kalnou vodu. Amerika dovede být sakra divoká, památky nečekejte, ale na krásnou přírodu buďte rozhodně připravení. USA jako celek nejsou zase tak atraktivní, běžná zeleň je nudná a v okolí osídlených oblastní to působí hrozně zvláštně a nehostině (a to mnohem více než u nás a to je co říct...), ale jejich národní parky jsou překrásné.







 

Další články


Kam dál

Reklama